Las Médulas - španělské Eldorádo

Las Médulas - španělské Eldorádo

Neobvyklá krajina, kde ze země trčí špičaté načervenalé hroty, plná jam, děr, ostrých hran a zubů. To je Las Médulas, ležící na severu Španělska v provincii León, nedaleko od portugalských hranic. Tato krajina však nevznikla nějakým zvláštním přírodním procesem, vytvořili ji lidé. Je to místo, kde se rodilo bohatství, ale které přitom bylo plné utrpení. Tyto dvě rozdílné věci jsou ostatně často jen dvěma stranami téže mince…

Las Médulas bývaly největšími římskými doly na zlato. Původně zde stávala hora, ale někdy na přelomu letopočtu tady Římané zahájili těžbu zlata. K tomu účelu horu provrtali skrz naskrz kanály, šachtami a otvory, kterými vedli velké množství vody, pocházející zejména z tajícího sněhu a ledu z hor. Délka sítě kanálů dosahovala mnoho set kilometrů, přitom však šlo o stavbu vyžadující velkou přesnost, zejména co se týče sklonu. Voda vyplavovala materiál, z nějž se na určených místech usazovalo zlato. To ulpívalo na lepkavých listech, umístěných na dnech a stěnách kanálu. Jejich následným spálením zůstalo čisté zlato. Voda s bahnem tekla dál a zůstávala v lagunách – jednou z nich je například i dnešní jezero Carrucedo.

Autor: José Antonio Gil Martínez

Během asi 300 let těžby dosáhla činnost takového rozsahu, že hora se postupně rozpadala a sesouvala, až zbyly jen dnešní špičaté zbytky. Proto se tato metoda nazývala „Ruina Montium“, tedy „zničení hory“. Je snad zbytečné říkat, že šlo o činnost velmi nebezpečnou. Proto tu také pracovali převážně otroci. Nevíme, kolik jich při sesuvech a různých neštěstích zahynulo. Plinius Starší naštěstí těžbu popsal, takže dnes o ní máme poměrně přesnou představu. Mimo jiné uvádí, že horníci strávili v rozlehlém labyrintu měsíce, aniž by spatřili denní světlo, a že se jich mnoho nevrátilo. Dále píše, že bylo vytěženo 20 000 římských liber zlata ročně. Nevíme přesně, kolik zlata bylo získáno za celou dobu existence dolu, na základě Pliniových údajů však odhady hovoří až o neuvěřitelných 1,6 milionu kilogramů zlata! Přitom bylo přemístěno ohromné množství zeminy a krajina dostala zcela novou tvář.

V dobách největší slávy měl celý areál dolů, kanálů a hornických obydlí rozlohu asi 20 km2. Ve 2. století však těžba začala upadat a ve století 3. zcela skončila. Důvodů bylo více, tím hlavním bylo nejspíš celkové oslabování římského impéria, s tím související úbytek pracovních sil a vysoké náklady na udržování vzdálených území s rostoucím odbojem. Svůj podíl měl asi i pokles ceny zlata. Tak či tak, doly zůstaly opuštěné prakticky až do roku 1985, kdy je španělská vláda zařadila pod památkovou ochranu.

Jelikož jde o kulturní krajinu velkého významu a s mimořádnou výpovědní a dokumentační hodnotou, dostala se v roce 1997 také na seznam světového dědictví UNESCO. Turisté ji teprve objevují a jejich počet tu zatím nedosahuje takových hodnot, jako na místech známějších. Okolí je dosti chudé, ale jeho svérázní obyvatelé jsou k návštěvníkům velmi vstřícní. Také proto nezbývá, než návštěvu Las Médulas doporučit.

Článek byl zobrazen 3 409 krát.