Aranjuez - když se snoubí přírodní krása s lidským výtvorem

Aranjuez - když se snoubí přírodní krása s lidským výtvorem

Aranjuez, bývalé letní sídlo španělských králů, patří k nejoblíbenějším jednodenním výletům všech návštěvníků Madridu. Důmyslně přetvořená krajina, v níž jsou v souladu s přírodou zakomponovány výsledky lidské činnosti, je dokladem, že územnímu plánování věnovali velkou pozornost už naši předkové před několika staletími.

Základy královského paláce v Aranjuez byly položeny v roce 1561, kdy se ujal díla z nařízení krále Filipa II. architekt Juan de Herrera. Ten už předtím prokázal své dovednosti při stavbě neméně působivého El Escorialu. Dokončení rozsáhlého komplexu, jež vedle samotného paláce čítá i řadu hospodářských budov, parků a zahrad, trvalo několik desetiletí, během kterých se na něm vystřídali přední architekti španělské koruny.

Autor: R.Duran

O náročnosti a nákladnosti projektu se můžeme sami přesvědčit prohlídkou dvoukřídlé budovy paláce, ve které jsou vystaveny stavební plány a návrhy. Vedle nich je zde umístěna i bohatá expozice historických a uměleckých sbírek, včetně dobového nábytku, jež nám alespoň trochu přiblíží okázalý život tehdejší šlechty.

Na východní straně paláce se rozkládá několik rozsáhlých zahrad a parků. Největší z nich, Jardín del Príncipe, pochází z druhé poloviny 18. století. Návrh na uspořádání 150 hektarů, rozprostírajících se podél řeky Tajo, vyšel z pera francouzského zahradního architekta Etienna Boutela. Ten stál několik let předtím i za vznikem Jardín del Parterre, jejíž součástí je malý park se sochami čtrnácti římských císařů a dalších velikánů antického období. V neméně krásné Jardín de la Isla se mohou návštěvníci zaposlouchat do klokotání vody u malého vodopádu nebo si odpočinout ve stínu vzrostlých stromů. V letních měsících se v tomto romantickém prostředí často konají divadelní a koncertní představení.  

Avšak nejen palácový komplex, ale ani samotné město nevzniklo spontánně. Ulice, náměstí a četné parky byly založeny na základě předem vypracovaných plánů. Zpočátku v Aranjuez žilo pouze královské služebnictvo a lidé, kteří se starali o údržbu a chod letního sídla. Teprve po roce 1752 se město otevřelo a začali se sem stěhovat obyvatelé z okolních vesnic. Dnešní padesátitisícové Aranjuez však zůstává vynikajícím příkladem člověkem uspořádané krajiny. Proto bylo v roce 2001 zapsáno i na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Aranjuez leží necelých 50 kilometrů jižně od Madridu. S hlavním městem jej spojuje železnice, která patří k vůbec nejstarším ve Španělsku. Vlaky z nádraží Atocha jezdí přibližně v půlhodinových intervalech. Šestkrát denně je navíc z metropole vypravován přímý autobus. Celý komplex je přístupný každý den, mimo pondělí, kdy je budova paláce uzavřena.

Článek byl zobrazen 3 144 krát.