Do Valencie za kulturou, architekturou, jídlem i módou

Do Valencie za kulturou, architekturou, jídlem i módou

Když se řekne Španělsko, vybaví se většině lidí spíše Madrid, Barcelona nebo Sevilla. Své kouzlo však má i jiné město této jihoevropské země - Valencie. Vydejte se tam na prodloužený víkend nejlépe s kamarádkami - čeká vás dobré jídlo, projížďka na kole, nákupy krásného a kvalitního oblečení a bot a samozřejmě také historické památky i moderní architektura.

Ačkoliv Španělsko stojí v současné době na pokraji krachu a konkrétně ve Valencii prý docházejí i tak zásadní komodity, jako jsou léky, pocit nouze či strachu z budoucnosti ve městě rozhodně nepanuje. Není tedy čeho se bát a kultury i shoppingu si užijete dosyta.

Foto: Valencijská zákoutí se chlubí rozmanitými graffiti

Přímá linka z Prahy do Valencie létá pouze sezónně, alternativou ve zbytku roku tak zůstává odlet z Vídně nebo ze Stuttgartu, který jsme zvolily i my (cena letenky vyšla na cca 200 EUR). Vybraly jsme si dubnový termín, kdy město ještě není přelidněno turisty a zároveň je už dostatečně teplo. Takové, že se nejedna z nás při cyklovýletu ošklivě spálila.

Foto: Místo řeky městem protéká už déle než 50 let park

Výhodným tipem na ubytování, které se nachází v podstatě v samotném centru, je moderní, čisté a zároveň za dobrou cenu, jsou Apartmány Blue Moon v ulici Portal de Valldigna (za apartmán De Luxe pro čtyři dospělé osoby zaplatíte na noc 88 EUR). Je to odsud křivolakými uličkami plnými graffiti posprejovaných zákoutí všude opravdu kousíček, ať už ke katedrále, k tržnici nebo gotické městské bráně Torres de Serranos, odkud se dá krásně sejít do parku v korytě řeky.

Tam, kde místo řeky teče park

V roce 1957 postihly Valencii ničivé záplavy. Město jich zažilo několik už dříve, ale tentokrát se valencijští rozhodli, že řeku Turiu odvedou pryč. Nové koryto vybudovali daleko za branami města a v tom původním, nad nímž zůstaly jako memento stát mosty, vybudovali rozsáhlý park v délce osmi kilometrů. Když je sucho, hodně se tady práší, ale i tak má až dvě stovky metrů široký pás díky stromům, keřům, fontánám, sochám, cvičebnímu nářadí pro dospělé nebo dětské prolézačce ve tvaru obra nezaměnitelné kouzlo.

Foto: Do parku a k modernímu Městu umění a věd se vydejte nejlépe na kole

V místech, kde by se řeka širokou deltou vlévala do moře, pak byl před pár lety vybudován moderní komplex, jehož odpůrci dnes právě jemu kladou za vinu, že Valencie bankrotuje. Město umění a věd neboli Ciudad de las Artes y las Ciencias vyrostlo z betonu, skla a kovu na přelomu tisíciletí pod taktovkou španělských architektů Santiaga Calatravy a Felixe Candely.

Potkáte tady sbírku gigantů, které jsou inspirovány přírodou. Zamrká na vás obří oko, pozdraví vás lastura či uchvátí pozoruhodná konstrukce připomínající kostru dinosaura. Jako první z celého komplexu bylo postaveno kino IMAX (L'Hemisfèric). V dalších budovách sídlí Palác umění či Vědecké muzeum prince Filipa. Nejznámějším objektem je pak areál největšího evropského mořského akvária - Oceánográfic.

Foto: Sněhobílé budovy se rozpínají, smršťují, uhýbají a vytrčují jako živé organismy a odrážejí se ve vodních plochách

Ideální je půjčit si v jedné z mnoha valencijských půjčoven kolo (cca za 15 EUR na den a 50 EUR záloha) a celý park i s moderním areálem projet na něm. Komplex sněhobílých budov, které se různě rozpínají, smršťují, uhýbají a vytrčují jako živé organismy a navíc se ještě efektně odrážejí ve vodních plochách, vás doslova pohltí.

Čas dát si paellu

Po vyjížďce na bicyklu vám určitě vyhládne, a jelikož Valencie je kolébkou paelly - pokrmu z rýže s mořskými plody, masem nebo zeleninou, není co řešit. Toto "španělské rizoto" podávané přímo ve speciální pánvi s uchy musíte alespoň jedenkrát ochutnat. Typická valencijská paella se podává s králičím masem, zeleninou, hlemýždi a fazolemi, vyzkoušejte však také úžasnou, jako botu černou paellu negra nebo typicky španělskou rýžovou pochoutku s mušlemi a krevetami.

Foto: Valencijská sladká tečka: tyčinky churros, které se namáčejí v horké čokoládě

K pití si dejte tradiční víno anebo ovocně-vinný punč sangria, který ve džbáncích servírují po celém pyrenejském poloostrově. Pokud byste měli chuť na něco ostřejšího, vyzkoušejte tradiční valencijský míchaný drink Agua de Valencia z vodky, ginu a šampaňského se šťávou z čerstvých pomerančů, které tady rostou na stromech přímo na ulici.

Pokud nejste příliš hladoví nebo pokud jste se právě nestrefili do času, kdy mají otevřeno klasické restaurace, což se našinci stává poměrně často, můžete v některém z tapas barů zobat stejnojmenné jednohubky, jako jsou patatas, olivy nebo talířky se sušenou šunkou a sýry. A prahnete-li po sladké tečce, ani tady Valencie nezaspala a může se pochlubit neobvyklou specialitou - smaženými tyčinkami churros, které chutnají jako naše české koblihy a máčejí se v horké čokoládě. Objednávejte vždy raději menší porci, hrozí totiž předávkování cukry.

Foto: Věž Miguelete nebolí Míša

V hodně teplých dnech, kdy horká čokoláda nepřijde k chuti, můžete vyzkoušet nápoj zvaný horchata, který je vyráběn z hlízy šáchoru jedlého. Horchata se podává silně vychlazená a obvykle s měkkými sladkými tyčinkami fartons nebo s křupavými sušenkovými tyčinkami rosquilletas. Její chuť je poměrně zvláštní, ale v parném dni umí osvěžit.

Vyhlídka z „Míšovy“ věže

Nápor dobrot je potřeba vyběhat, a tak vám určitě přijde vhod nějaký pohyb – v létě to může být koupání v moři, na jaře nebo na podzim stoupání téměř sedmdesát metrů vysokým točitým schodištěm na vyhlídku zvonice Miguelete (místní jí zdrobněle nazývají Micalet, tedy Míša) na náměstí Plaza de la Reina, odkud krásně uvidíte celé město. Za prohlídku s audioprůvodcem stojí také samotná katedrála, která ukrývá svatý grál i cenná Goyova plátna. Z druhé strany katedrály, na Plaza de Virgen se každý čtvrtek v poledne schází takzvaný Vodní tribunál, atrakce doporučovaná ve všech průvodcích. My jsme ho po čtvrtečním ranním příletu akorát stihly, vězte ale, že není příliš o co stát. Dav čekajících lidí dával tušit, že půjde o zajímavou show, vůbec tomu tak ale nebylo - soudci v hábitech si chvíli mezi sebou povídali, pár slov utrousili i s civilně oblečenými přítomnými, pak zaznělo do publika několik názvů valencijských čtvrtí a tribunál šel domů. Žádné překřikování, žádné emoce.

Foto: Pohled na město z horní platformy zvonice Miguelete

Některé ráno si určitě dopřejte návštěvu tržnice. Mercado Central je nádherná secesní budova z roku 1928, která uchvacuje jak architekturou, tak i nabídkou čerstvých potravin ve stovkách stánků. Občerstvěte se právě umixovaným džusem či sendvičem s čerstvě orestovanými kalamáry a nakupte domů sušené šunky a bochníky sýra. Hned naproti tržnici stojí La Lonja, pozdně gotická burza hedvábí z 15. století. Do vstupní síně se spirálovými sloupy se dá nahlédnout zdarma, do vnitřní zahrady se platí dvě eura vstupné. Z dalších pamětihodností ve městě můžete nedaleko odsud obdivovat ještě budovu radnice, pošty a protilehlou železniční stanici.

Foto: Secesní budova tržnice Mercado Central z 20. let minulého století vás pohltí

Valencie je také městem mnoha zajímavých muzeí. My jsme navštívili Museo Bellas Artes stojící na břehu neexistující řeky, kde je vystavena pozoruhodná kolekce, kterou ocení zejména milovníci náboženských motivů a oltářových obrazů. Zastánce moderního umění více zaujme institut IVAM a obdivovatele španělských kachliček zase Museo Nacional de Cerámica, kde najdete kolem pěti tisíc exponátů.

Foto: Nakoupit v tržnici můžete čerstvé maso, sýry, pečivo i zeleninu

Nákupy ve Valencii

Návštěva Valencie snad ani není možná bez nákupu módních svršků. Během procházek v úzkých uličkách narazíte na nejeden butik s neotřelými kousky do vašeho šatníku. Španělská móda je hodně pestrá a barevná a hýří řadou doplňků. V některých obchůdcích můžete narazit přímo na výrobce oděvů – v dolním patře je prodejna, o patro výše na galerii, kam je z obchodu vidět, šije designér novou sukni. Jedním z takových je třeba butik Copernia Hugo Diaze na Placa del Tossal. Zapomenout byste neměli ani na boty, nicméně ono to ani nejde – krámek s obuví je snad na každém rohu.

Foto: V butiku Copernia šije designér Hugo Diaz sukně přímo před vašimi zraky a pak je rovnou odnese na prodejní věšáky

Text a foto: Eva Vychodilová 

Článek byl zobrazen 15 836 krát.